Půvabný svět » Žena a jemný cit » Příběhy pro duši » Karolínin svět I.

Karolínin svět I.

Právě sbíhala široké lesknoucí se mramorové schodiště uvnitř městského společenského domu dolů do přízemí, aby mohla alespoň na chviličku vyjít ven a nadechnout se čerstvého vzduchu. Blížilo se k půlnoci a podnikový večírek Karolíniných rodičů byl v plném proudu.

Na obloze již jistě nádherně září hvězdy a svítí měsíc, běželo dívce hlavou a ozývalo se v její duši. Než však stačila přejít celé foajé směrem k východu, obě křídla dveří hlavního vchodu se otevřela a dovnitř vstupovala početná skupina mužů a žen.
Pro Karolínu to byly neznámé tváře, s nikým z těchto hostů se dosud neznala. Zvolnila svůj krok a čekala než se vstupní prostor uvolní. Několik z nově příchozích ji vesele zdravilo, možná ji znají z fotografií rodičů, pomyslela si. Rozhovor však nezačal žádný z nich. S trochou studu teď sklopila oči a lehce se prosmýkla v jejich těsné blízkosti, aby mohla již konečně ven. V tak velké společnosti byla dnes poprvé a připadala si chvílemi nesvá a opuštěná. Snad bude moci domů odjet dřív než nad ránem s rodiči, vyslala kamsi do oblak své vroucí přání. Byla ve věku, kdy probouzející se duch děvčete dospívajícího v ženu samovolně touží po krásných čistých světech, tichém rozjímání, souznění s přírodou, po všem přirozeném a ušlechtilém. V lidském světě je to však někdy složité v dnešní době. Přílišná vřava a hluk, lomoz a rámusení všedního zpovrchnělého života jakoby se snažily dívku odradit od vlastních čistých citů. Kdesi hluboko uvnitř Karolíniny duše však jasně vyšlehl plamen čisté touhy po velkých ideálech a světlém žití, jenž dívce propůjčoval nyní sílu vytrvat a odolávat tak mnohým vynořujícím se nástrahám jejího okolí.

…..

Ráno vstala o něco déle než obvykle a cítila se po vydatném spánku svěže a odpočinutě. Těšila se na dopolední pomoc v kuchyni a odpolední projížďku na krásném hnědém koni podzimní krajinou. To bude nádherný den! Ano, léto již pouští pozvolna otěže své vlády, aby je předalo podzimu. Tím víc se těšila ven, protože vůně prvního spadaného listí a pohled do krajiny rozsvícené již na mnoha místech obzoru jemně žlutým a oranžovočerveným vybarvením širokých pásů lesů v kopcovité krajině Vysočiny vyvolával vždy v její duši něco velice silného a niterně až trochu teskně krásného. Zasnila se…

Ty tam jsou horké letní prázdninové dny, které po úspěšném zakončení školního roku všemi zkouškami a zápočty prožívala opravdu radostně a s ničím netísněnou myslí. Bylo to krásné léto. Snad jen trocha nepříjemného přemlouvání jednoho mladíka, trochu svéhlavého a neodbytného, se kterým se na přání rodičů seznámila tehdy na svém prvním plese. Nakonec však ale musel pochopit, že Karolína necítí k němu víc než přátelskost a své snahy přesvědčit ji k hlubšímu vztahu mezi nimi po čase vzdal. To přeci není věcí úspěchu v přesvědčování, cítila Karolína tehdy jasně promluvit svůj vnitřní hlas, když i rodiče zdáli se být mladíkovým snahám dost nakloněni. Ne, ne, ne, tak nemá to v mém životě být, cítila Karolína jasně ve vlastním nitru. A poslechla ten hlas. Důvěřovala mu. Věřila, že pokud vstoupí ten pravý muž do jejího života, pozná to se stejnou jistotou právě tak, jako nyní cítila, že tato chvíle prozatím nenastala.

Už je vše nachystáno, až se nasnídáš, můžeš se k nám přidat, zaslechla z kuchyně tetin hlas, jenž ji vrátil ze sluncem zalitých letních vzpomínek do přítomného dění. Pocítila ve své duši hluboký klid. Nádherný, čistý a jasný. Jak jen je šťastná a vděčná za dary svého mladičkého a teprve k plnosti dorůstajícího života. Zde na Vysočině, v letním domku své tety a strýce, v obklopení téměř panenskou přírodou, kam každoročně od dětství touto dobou jezdívá, je toto prožívání vždy snad ještě o stupeň silnější a hlubší než kdekoliv jinde. Má to zde tolik ráda.

S tetou, maminčinou sestrou měla Karolína vždy moc hezký a upřímný vztah. A poslední dobou si byly ještě o mnoho blíž. Líbily se jim stejné šaty, nosily podobně upravené vlasy a pojila je láska k přírodě a přirozenému žití. Snad byl jejich vztah nyní až téměř sesterský. S maminkou si Karolína také rozuměla velice dobře, se svými nejtajnějšími dívčími niternými city se jí však přeci jen nesvěřovala. Nebyl k tomu vlastně ani dostatek prostoru, protože maminka byla mnoho zaměstnaná a také si skoro všechno sdělovala s otcem, což však někdy Karolína pociťovala jako příliš svíravé a nesvobodné. Chtěla mít i holčičí a ženská tajemství. U své tety věděla s jistotou, že vše zůstane jen mezi nimi. A tak jí byla maminčina sestra Sára tou nejlepší přítelkyní.

Dnes přivezl strýčkův známý veliké množství krásně zralých švestek a jablek a ženy se chystají je zpracovat. To bude legrace. A vůně. Karolína se těšila moc. Bude to práce asi na čtyři dny. Dopoledne ještě na to budou se Sárou a samy dvě, a zítra již také s Karolíninou maminkou, která přijede i s manželem asi na deset dní, než pak všichni společně pro letošek toto krásné místo opustí a přesunou se zpět do pražského života.

Pokračování příště