Půvabný svět » Ženská důstojnost » Uprostřed ticha - verše » Ó luno něžná…

Ó luno něžná…

Ó krásná luno,

strážkyně temného sametu, jejž protkáváš stříbřitými nitěmi třpytného jasu.

Něžná přítelkyně mých nocí, kdy vídám tě na hvězdném nebi tak lehce plout,

K tobě stoupá můj pozemský zrak po loučích bělostné jemnosti,

jejíž chladivou ozvěnou prochvívá to pak snadno i mou duší…

Obracíš tvář svou zjasnělou k nám, dolů, na Zem.

A druhou svou – kam asi?

Tam, nad Tebou, v dálavách, jež jen citu jsou vlastní,

jistojistě skví se ještě tisíce lun, větších a zářivějších…

Tam volám o pomoc pro svoji duši,

tam cítím oporu pro celé bytí,

tam sídlí Láska i Čistota

v Zahradách nebeských krás.

Tam toužím svým duchem dlíti.

Být ve spojení.