Půvabný svět » Ženská důstojnost » Uprostřed ticha - verše

29.07.2018 Ó luno něžná…

Ó krásná luno, strážkyně temného sametu, jejž protkáváš stříbřitými nitěmi třpytného jasu. Něžná přítelkyně mých nocí, kdy vídám tě na hvězdném nebi tak lehce plout, K tobě stoupá můj pozemský zrak po loučích bělostné jemnosti, jejíž chladivou ozvěnou prochvívá to pak snadno i mou duší… Obracíš tvář svou zjasnělou k nám, dolů, na Zem. A … více »

Stojím tu sama, uprostřed ticha, to ticho a klid cítím v každém kousku sebe. A i když vůkol vře to, srší a nedůstojné bývá, přec stále to ticho cítím. Kolem mne průzračné bytosti se chýlí, k duši slabé, tu pozvedají ji do zářných světů. A i když na Zemi, tak přeci v Světle žiji, a vůkol vře to, nebeský klid cítím, již jsem s ním spjata, má touha sílí a nikdy neustane. A i když vůkol vře to, já hledám lásku k žití, protože miluji život. Miluji Pane Tebe. S nebeským mírem spjata teď bytím kráčím. MJ