Půvabný svět » Živoucí příběhy » Pouť za jitřní hvězdou

Meč Světla Jásavě znělo celým Pozdějším Stvořením volání duchů probuzených z temnot lidských slabostí, a já se svojí zralostí jsem se konečně mohl k tomuto volání připojit. Volání zasahující všechny ty, kteří ještě v sobě uchovali alespoň částečku čistoty a touhy po něčem vyšším. Nacházel jsem se spolu s mnoha dalšími v překrásném chrámu Páně, … více »

Země světla Probudil jsem se do oslňujícího, ale překrásného jasu. Když si na něj mé oči pozvolna přivykly, zjistil jsem, že přede mnou stojí zářivá postava, svým jasem převyšující okolí. „Nejvyšší, cožpak jsi mi poslal v ústrety svého anděla?“ vydechl jsem. Když mé oči částečně uvykly záři z té postavy vycházející, zjistil jsem, že je … více »

Země jitřní hvězdy Kráčel jsem dále a kolem mne se stále více rozednívalo. Nakonec jsem vystoupal na vrcholek vysokého kopce a přede mnou se rozprostřel zcela nový a překrásný svět. Svět plný překrásných rostlin a stromů, svět plný nádherných zvířat, svět plný světla. Svět, jenž byl dokonce krásnější než ten, který jsem znal ze Země. … více »

Pustina věčné noci Rozhlížel jsem se kolem a viděl … tmu. Ačkoliv jsem usiloval sebevíce proniknout temnotou, tma byla to jediné, co jsem mohl vidět. Je vůbec na místě slovo vidět? Co když jsem oslepl? Kdyby zde alespoň někdo byl! Někdo, koho bych se mohl zeptat… Někdo, s kým bych mohl třeba jen na okamžik … více »